Poměrně dost často se setkávám s posuzováním a odsuzováním lidí od druhých. Štve mě to. Nevím jak nejlíp bych to napsala, tak jsem si našla dva citáty od Matky Terezy, které to vystihují podle mě úplně nejlíp.
"Nikdy neposuzuj ostatní, vůbec nevíš jak to cítí a o čem je celý jejich život."
"Když lidi soudíte, nemáte čas je milovat."
Nejvíc mě mrzí (nebo spíš štve), když takové soudy slyším od lidí věřících, co třeba každý den čtou Písmo. Vždyť tam to mají černé na bílém.
"Nesuďte, a nebudete souzeni, neodsuzujte a nebudete odsouzeni." (Lk, 37)
" Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? (Lk, 41)
Nebojíte se, že odsuzujíc odsuzující odsuzujete dle svých vlastních kritérií sama sebe?
Nevím jestli se bojím nebo nebojím, takhle se na to nedívám.
To, že jsem napsala o posuzování druhých ještě neznamená, že já sama jsem nějak lepší.Nemyslím si to a ani jsem si to nikdy nemyslela. Pro mě platí, to co pro všechny. Jsem jen obyčejný člověk, který se snaží být přínosem pro druhé, byť se mu to třeba nedaří.
PS.Tohle téma jsem si vybrala, protože se mi zdá, že je teď hodně aktuální. Přeji pěkný den!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.