Manželství podruhé... a vyjeté koleje
Do vyjetých kolejí spadneme snadno ani si v první chvíli neuvědomíme, že už v nich jedeme.
Můžeme je spatřovat ve všem, ve vážnějších věcech a i třeba v hloupostech.
Vyjeté koleje jsou i v manželství. Každý to určitě cítí a chápe trochu jinak. Někdo má raději bezpečnou a pokojnou cestu, která už je pěkně prošlápnutá. Jiný zase chce najít svoji cestu, která je více namáhává, občas se i zdá, že nikam nepovede, ale nakonec na ní objeví takové cennosti, které by ve známých cestách nenašel.
Manželství není jen spojení života dvou lidí, je velká škoda, že je občas chápáno nesprávně. Hodně se hledí na to, co tomu řeknou lidi. V lidských očích je často viděno všechno jinak. Jako třeba když ženatý muž vezme za ruku jinou ženu, hezky se na ni usměje...lidé třeba neslyší , co jí povídá, ale stačí jim, co vidí...a hned je z toho jeden nevěrník. Ale v srdci toho muže se odehrává něco jiného. On ví, že je ženatý, svoji ženu miluje a manželského slibu si váží nadevše, chce jen prostřednictvím sebe předávat Boží lásku. Ta žena je jen přítelkyně, která potřebuje pomoct, potřebuje něco hezkého slyšet, nepočítá s ničím jiným než s pochopením, které třeba jinde nemá. Nemůže vstoupit do toho manželství, protože by narazila. Narazila by na pilíř, který celé to manželství pevně drží. („Tu spadl příval, přihnaly se vody , zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům, ale nespadl, neboť měl základy na skále.“
Mt 7, 25-29)
Manželství není jen samo pro sebe. Není to uzavření dvou lidí před světem.(Nemyslím tím teď, že by se někdo přestal po svatbě stýkat se svou rodinou nebo se svými kamarády). Je to něco hlubšího. Je to pouto založené na bezmezné věrnosti. Láska mezi mužem a ženou dává nahlédnout do hlubin tajemství Boží lásky.
Manželé jsou svým způsobem takový misionáři. Žijí spolu jako jedno, ale když je Bůh zavolá na cestu, musí jít. A vrací se k sobě s ještě větší vírou a láskou, kterou pak můžou předávat dál. ( „Vy jste sůl země, vy jste světlo světa.“ Mt 5, 13-16)
Krásná slova je možné psát od rána do večera, ale v praxi je to dost těžké, když se však necháte vést...nohy přestanou šmajdat a začnou dělat první krůčky, které se postupně zdokonalují a jsou stále pevnější a jistější.
Ester: S klukama jsem se nebavil fakticky nikdy, takže bych si dovolil tvrdit, že mám nějakou tu hřivnu na práci s opačným pohlavím. Že je to ožehavé? Jistě, ale odmítám nechávat lidi kolem sebe se plácat v pocitu osamocení, když mě nestojí žádnou námahu jim naslouchat. A je na mně, jestli takový vztah dokáži uřídit. ViZovo hraní si se sirkami ve stohu je v tomto případě mimo mísu, protože hovoří o ZBYTEČNÉM vystavování se riziku (tam by spadal např. flirt z nudy), ale pochybuji, že tam spadají situace, kdy se snažíš pomoct bližnímu. Pokud se v pastoraci vyhýbáš opačnému pohlaví, protože je to "dost na hraně", tak potěš koště.. (a pokud ne, tak bych si dovolili tvrdit, že ten vztah řídíš a tak víš, o čem mluvím a nerozumím tomu zvednutému prstu). Reakci skutečně neočekávám, proč bych měl? Abych potřetí četl to stejné?
PS: omlouvat se tím, že jsi součástí větší skupiny lidí co nečtou napsané mi nepřijde šťastné..
Papo: Díky.
Ester: Pravda je jedna, kterou mám opravdu velmi ráda a komentáře Vize mě o ní nepřesvědčil. Měj se.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.