Manželství

Manželství

Bůh řekl: „Není dobré, že je člověk sám.

„Je krásné být nedokonalým, když vím, že všechnu svoji snahu o lepší já, mohu obětovat Pánu Ježíši, vždyť to je jen tak málo z toho,co pro nás udělal ON.“

„Základem manželství je touha obou lidí k dokonalému manželství.“

„Nechci být jako Bůh, chci být jeho dílem, které kritici odepsali, ale láska a touha ho donesly do výstavní síně.“

Existují dva druhy manželství: s Bohem a bez Boha. Manželství bez Boha je pěkné, ale prázdné. Manželství s Bohem je krásné, dává všemu plnější význam, hlubší smysl, vkládá do všeho lásku a něhu ... a také touhu obohatit život toho druhého, touhu mít dokonalé manželství.

Máme krásné manželství.  A dvě krásné zdravé děti ... vlastně víc než to.  Máme Pána Boha, který s námi žije a všechno sdílí, pomáhá nám a mi chceme pomáhat jemu.  Každý večer si s námi dává čaj a povídáme si.  O vše se s ním dělíme zvláště pak o starosti. Vždycky nás , ale s trpělivostí vyslechne a hlavně vždycky nám pomůže, i když se nám třeba někdy v první chvíli zdá, že takhle jsme to teda nechtěli, je tak úžasný, že ze všeho zlého nakonec vytáhne to nejlepší co tam je a promění v něco moc krásného. Když něco řešíme, musí být při tom, jinak nevím , nevím, jak by to dopadlo. Zveme ho každý den do naší malé domácnosti a těšíme se z jeho přítomnosti.

Občas ho zapomeneme k nám pozvat a podle toho to taky vypadá. Ale aspoň si zpětně uvědomíme, že žít s Bohem a žít bez něj je velký rozdíl. Je to jako kdybychom měli všechno a pak najednou neměli nic.

Bůh dva lidi spoutá pevným poutem-manželský slib- a pak už nejsou dva, ale jen jeden. To pouto se však musí hlídat, nesmí se povolovat, ale upevňovat. Svatebním dnem to teprve všechno začíná, je to krásný start do společného života, kdy se teprve dva lidé ( i když jsou už jedno) začínají lépe poznávat, učí se spolu žít, poznávají  jak je krásné dělat vše pro toho druhého.

SVATEBNÍ DAR OD BOHA

„Stvoření,které je po tvém boku je moje. Já jsem je stvořil, já jsem je miloval od věčnosti, dříve než ty.

Za něj jsem neváhal položit život. Svěřuji ho tobě. Přijímáš ho z mých rukou a stáváš se za něj odpovědným. Když jste se potkali, okouzlil tě jeho půvab. To moje ruce utvořily jeho krásu, moje srdce do něj vdechlo něhu a schopnost milovat, moje moudrost mu dala vnímavost, citlivost a všechny kvality, které v něm vidíš.

Ale nesmíš se pouze radovat z jeho půvabu. Musíš se také snažit naplnit jeho touhy. Potřebuje pokoj, radost, lásku a něhu. Potřebuje potěšení, rozkoš i sdílení. Potřebuje vztahy i radost z díla...

Ale nezapomeň, že potřebuje především mne. Ne ty, ale já jsem počátkem i cílem každého lidského života. Pomáhej tomuto stvoření, ať mě potkává v modlitbě, v naslouchání mému Slovu, v odpuštění i v naději. Důvěřuj mi. Budeme ho milovat spolu. Ty tuto osobu miluješ od chvíle, kdy jste se potkali, ale já ji miluji od věčnosti. To já jsem do tvého srdce vložil tuto lásku.

Raduj se z její krásy a půvabu. Svou přísahou věrnosti na celý život mi odpovídáš, že ji s radostí přijímáš a že ji budeš chránit.

Já tě obdařím schopností milovat ji po celý život a tvoje láska, láska tvora, se bude stávat podobnou mé lásce- lásce Stvořitele.

Toto je můj svatební dar: milost svátosti manželství.

Já budu vždycky s vámi a udělám z vás nástroje své lásky a něhy. Budu vás milovat prostřednictvím vašich projevů lásky.“

(úryvek z knížečky S láskou- svatební dar od Boha)